18. 9. 2006
Ruplo nam v bedne a vyjely si na vylet do Dublinu. Chceme v klidu nakoupit darky a sejit se s dublinskou Ceskou au-pair Evou, kterou jsme potkaly prvni den v Praze na letisti. Obtezkany darkama se hrneme do Bank of Ireland proplatit nase posledni seky. Ale ouha - pani krouti hlavou, ze mame v rohu seku napsano “wexford,” tudiz nam je proplati jen ve Wexfordu. Vyborne! Banka ve Wexfordu ma celej vikend zavreno a my v nedeli odlitame, takze docela dobrej smolik, proste cara pres rozpocet.
Kazdopadne se setkavame s Evou a dalsim Cechem Radimem, kterej se jevi coby sympaticky hoch. Provedli nas mestem a posedeli jsme chvili v mistnim parku Stephens Green. Pak nam malem ujel autobus:)
Eva vypravi o sve slavne au-pair kariere. Vydelek zadnej, jeste prijede zadluzena, protoze musi splacet povinne kurzy anglictiny (at zije slavna Student agency). Na pridelenou rodinu v jednom kuse nadava a rika “nikdy vice.” Aspon prej na ne napsala “senzacni posudek” :))
My se jeste vecer zeneme do Ferrycarrigu na bar a vysvetlujem situaci ohledne seku. BILLY nam vsechny 4 nakonec bez mrknuti oka proplatit hotove z barove kasy a dal nam kazde hubicku na rozloucenou.
Wexford Cabs se s nama rozloucily dle sve tradice - neprijely :))
Pred obedem podnikame tu nejposlednejsich z poslednich cest do Ferrycarrigu. Slavek si delal srandu, ze se nam zaclo stejskat brzy. Mel pravdu - stejskalo se nam po secich a musely jsme vratit uniformy. Jednu kosili jsme si samozrejme nechaly kazda na pamatku:)
Jak jsme slibily, jedeme s Imeldou k ni domu na irskej venkov kamsi do poli, na rozluckove posezeni. Trosku podnika, pronajima 4 pokoje pro hosty a pristi rok prej muzem klidne u ni bydlet zadaco:)) Celou dobu kolem nas litalo pidi male stene bernardyna a demolovalo vsechno, co mu prislo do cesty - proste “sweetheart.”
Vecer jsme mely jit do STORESU na disko, ale vzhledem k tomu, ze se nase navsteva Imeldy trochu protahla, usnuly jsme a bylo po akci.
Nasledujicich 5 dni mame placene prazdniny - to by se asi brigadnikovi v Cechach nestalo :))
Dneska bylo v praci nadherne. No, jak jinak kdyz naposled:)) Akorat jsme se se vsema loucily, fotily a praci braly tak nejak bokem. Nas velky obavany DAVE se s nama pratelsky rozloucil a se slovy: “Take it easy” nam potrasl pravici. Tlusty NICKY nas sevrel vroucnym objetim do svych faldiku a cernoska FLORANCE nam u vychodu zastoupila dvere,ze nas nikam nepusti:)
Kdyz jsme to konecne vsechno dovedly do finise, sly jsme stylove zakoncit nasi “MISSION IMPOSSIBLE” posezenim u dezertu v baru. Musely jsme si to aspon jednou jedinkrat zkusit jako zakaznici. Stourave jsme se KLAS vyptavaly na slozeni dezertu a pak k nam zasla FLORANCE, tak jsme si stezovaly, ze byl “SERVICE VERY BAD” a ze chceme zavolat DUTY MANAGERA. Ta z nas smichy chudak nemohla:))
Nakonec na nas padla trocha nostalgie a dospely k zaveru, ze se nam vlastne odsad ani moc nechce.
Taxikar nasich oblibenych Wexford Cabs, s kteryma jsme posledni 2 mesice jezdily prakticky kazdej den, z praci i do prace, se s nama rozloucil suse: “See you next year, girls.”
See you, dedku:))
Uff, predposledni den v praci. Rano zas delame v restauraci snidane. Supervizorka CHARMINA mela svuj den, od rana ze vseho silela a jecela. Hrozne zvatla, tak ji moc nerozumime, aspon ze uz jsme se celkem naucily pochytavat nejdulezitejsi slova z vety, jinak bysme na ni koukaly s otevrenou pusou.
Asi tak jako MARIO - novy zamestnanec, mladej kluk z Portugalska. Vzdycky vydesene kouka a pak se nas pta, co rikala. Nedavno chodil vyplasene po place s luxem v ruce a nevedel, jak se rekne “zasuvka.” Nas se neboji, tak ukazoval na konec kabelu se slovy “Please, I need that second thing.” Mame radi MARIA:))
Polaci po nas chteji platit nakou dalsi elektrinu, mamonari. Tak jsme jim rekly, ze zaplatime az uvidime ucet.
Dneska mame mimochodem vyroci - jsme uz v Irsku ctvrt roku.
13. 9. 2006
Od 8-12 servirujeme v restauraci snidani = pruda. Bylo malo presonalu, takze delala Tereza “runnera” = nosila jidla z kuchyne hostum pod nos. Kucharka ji rekla, ze je dobre, ze zacala prave dneska, protoze bylo malo objednavek. Tak se Tereza uctive usmala a pomyslela si: “Kdybys babo vedela, ze pozejtri koncim.”
IMELDA z restaurace nam vypravela sve zivotni pribehy - vzala si ve 20ti nemeckyho namornika a rikala, ze jedinej problem byl v tom, ze to byl “bastard.” Ve ctvrtek po praci “proste musime ject k ni domu na navstevu a podivat se na jejiho DOGGIE.”
Byly jsme v HUMAN RESOURCES ohledne nasi posledni vyplaty. Dostaneme jeste proplacenej cca tejden dovoleny!!! Jupiii. Poslou nam to domu euro-sekem, protoze jeste musi propocitat naky zdaneni. No proc ne, hlavne, kdyz to dorazi:)))
Krasne, prijemne rano - vubec nechceme rozmlatit budika sekerou. Krasna, prijemna pracovni nedele - vubec nebylo v baru narvano jak bejk. Vsechno se samozrejme krasne stihalo, zadne spechy, nohy nas nebolely, ani jsme nebyly unaveny. Diky bohu, ze takovouhle krasnou irskou pracovni nedeli uz nikdy nezazijem.
No, aspon ne letos:))
Posledni “split shit,” posledni sobota v praci. Vecerni sichta hruza - Paja korzovala na svatbe a Tereza v baru, kde bylo lidi jak sardinek, konal se totiz tanecni vecirek s zivou kapelou. Jako vzdy jsme se dostaly do postele az v pul treti a nadavaly jsme jak spacci. Fakt narez.
Uzivame si nas posledni irsky pracovni patek, oslavily jsme ho pilnou praci az do 2 do rana na svatebni veselici. To asi mluvi za vse. V pul treti jsme se dohrabaly na loze a usnuly zdravym spankem zmoroceneho delnika.
Polaci se ptali, kdy uz udelame “good-bye party.” Lesek rikal, ze nevi jak my, ale on nas opravdu “barzo ljubi” :))