29. 6. 2006
DAVE mel opravdu volno! Ale byla tam MARIA (soukrome ji nazyvame “HONEY”, protoze ona nas tak verejne nazyva porad). Ta Paju donekonecna zasobovala prikazy typu:”You must clean all these shelves in the kitchen and fridge is also dirty. Sooouuu cleeeaaan it!” Terezka klopytala mezi stoly a MARIA kricela:”Please, clean table number 13,14 and number 10!” Take jsme dnes slohly mleko. Celou sklenici. Clovek si nak musi pomoct:)) Nase se nam totiz zkazilo a byly bysme bez kafe. Billy nas dnes pustil o 5 hodin driv, byla totiz mala navstevnost. Pani v kuchyni (Slovenka) rikala, ze je normalni, ze nerozumime. Ze prej prvni pulrok je nejhorsi. Kdyz zjistila, ze delame v baru, soucitne pronesla:”Ahaaa, tak to uz je horsiii.” Rano jsme poznaly “DEAR LOUISE KEMP” a zejtra nam vymeni mundury. Jinak jsme hezky od 16hod hnipaly na pokoji po dobrem obede, napsaly jsme pohledy a stravily nekolik hodin ve vane. Setrime sily na zitra, mame od 9:30 nejakej kurz. To jsme zvedavy, co to bude. Snad tam nebude managerka hotelu Jeanete O’Keefe. Ty se bojime. BABA!!!!
Rano jsme dostaly dostaly ve Slaney Mannor super snidani, ovoce, toastiky a konecne jina marmelada nez pomerancova. Chlapek na recepci byl milej, radil nam, jak zatocit s anglictinou - mame na vsechny mluvit pomalu, pak budou mluvit pomalu i oni. A takovy ty prupovidky, ze to bude dobry a ze mluvime skvele:) Zavolal nam taxika, abysme se nak dostaly do hotelu a holcina v recepci nam uschovala kufry do naky komurky. Po sichte nas prej ubytuje. Vyfotily jsme se v pracovnich mundurech v prevlikarne, trocha blbnuti a opakovani jidelniho listku a uz zase mazeme makat. Skoro jsme se celej den nevidely, akorat jsme spolecne poobedvaly. Paja dostala lahodne americke bramburky a Tereza 2 velky brambory, knedluchy jedny hnusny rozvareny. Ale jinak delicious. Dneska zprdnul DAVE pro zmenu Terezu, ze si ma hlidat, komu rika o pivo, protoze tam zustalo jedno bez majitele. Pavla se naucila delat sandwiche a zejtra to musi naucit Terezu. Tereza zjistila, kde je LOBBY, kde jsou dzusy a WHITE LEMONADE neni 7′Up a zejtra to musi ukazat Pavle. Taky vime, jak se otviraji lahve a kam chodit pro cisty ubrousky. Terezu balil v kuchyni Cinan, prej zitra v 10 muze jit na prochazku, ze ukaze Wexford. Rikal:” I like you and I’ ll help you with cutlery.” Lestila totiz vidlicky. Ptal se, kdy ma volno, tak rekla:”I don’t know” a predstirala blbecka. Cinan se chlubil, ze je tu CHEF! Pokus o konverzaci s Polakem se moc nepovedl, ale zasmaly jsme se. Barman EAMON je pometlo, 9 hodin na nohou, vsichni mrtvy a on v kuchyni tancuje. Furt se nas vsichni ptaj, jestli je vsechno oukej a jestli stihame. Tereza dostala 5 euro dyyska, huraaaaa. Pozdeji jsme zjistily, ze se v nedeli dyyska neberou a maj se davat do spolecne sklenice na pozdejsi spravedlive rozdeleni. Ale co je doma, to se pocita a tak jsme to uspesne zatloukly. Snad priste. Prekvapeni dne: mame klice od hotelu do 27.6. Celych 10 dni klidu a zadny stehovani! Sice skoro nemuzem chodit, ale v navalu radosti konecne vsechno vybalujem z kufru a nebedime si ve vane. Pocit z dnesniho dne vicemene pozitivni, kez to tak zustane. Zitra zajdem za Orlou pro novy uniformy a treba nam taky pomuze sehnat naky to ubytovani. Pokoj mame hezci nez minule a perlicka na zaver: DAVE ma zejtra volno. Jupiiiii!!!!
28. 6. 2006
Rano jsme prohledaly cely pokoj a konecne nasly klice. Zaplatpanbu! Babca nam u snidane oznamila sladkou novinu, ze uz tu dele byt nemuzeme, ze si musime jeste ted rano sbalit kufry a prestehovat se nekam do SLANEY MANNOR. Pta se, jak to udelame. Prej je to docela daleko a opustene, radi nam, at nechodime samy a hlavne ne za tmy! Tvarime se jako chudinky, vydesene koukame a vysvetlujem, ze mame “20 kg luggage”, ze koncime az v 21 hod a netusime, kde to jeji bajecny SLANEY MANNOR je. Nastesti to vyresil Denny. Prej nam tam hodi kufry autem a vecer tam hodi dokonce nas. Chudak, jeste ho babca donutila studovat anglicko-cesky slovnik. Jdem na sichtu a jsme kazda pridelena k jedny holcine, ktera nas ma zaucovat. Tereza byla poslana doplnit kecup do obri lednice, vyfasovala i fesnou cepicku, v lednici se seznamila s Nemcourem a kdyz potrebovala otevrit kbelik, houkla na nejblizsiho Cinana. Ten bleskurychle zasarmoval kapesnim nozikem a se slovy: ” I’ll do everything for you,” zrucne otevrel kecupaka. Nepritel cislo jedna = DAVE, mistni barman s vysokou funkci. Nak nas prehlizi a jedinej se na nas neusmiva. O Pavle vcera pronesl, ze opravdu neumi anglicky. Tereza zas dneska pustil cely pribornik na podlahu, coz vyprodukovalo docela slusny hluk a u DAVA usklebek. Ale DECLANE pomohl sbirat a rekl, ze se to tu stava porad. Jedna holka se chlubila, ze mela za vcerejsek dyska 40 euro! Kez by se to jednou postestilo i nam. Zatim ale neobsluhujeme, spis rovname ubrousky, krajime lemony, plnime kecupy, lestime pribory, utirame stoly a sklizime “empty glasses.” Obcas na nas nejaky host zavola, tak musime do boje. Ale je to hruza, furt tu pijou naky BULMERS, COORS LIGHT nebo TEA MARIA a podobny kraviny a clovek to v zivote neslysel. Denny nas opravdu po praci hodil do naseho noveho pribytku. Dokonce vse zaridil. Je to jeden z kandidatu, kdo dostane nasi Becherovku, kterou hodlame darovat tomu, kdo nam nejvic pomuze. Vyfasly jsme uzasny pokoj, placeno Ferrycarrigem, dokonce tam byly vyhrivany postele. Zitra mame jit do hotelu a sladkych 8 noci se nemusime nikam stehovat. Pohadkoveee!!!
Denny (babci syn) nas hodil rano do Wexfordu. Zlatickoo! Akorat jsme malem prisly pozde do prace, nebot Denny se nekde flakal v bance a pak byla pekna zacpa. Taky nemuzem najit klice od pokoje, coz je nemile, pac babca je zejtra bude chtit. Od 12-21hod opet sichta. Asi to zas takova sranda nebude. Hlaska dne od Billyho:”I think, the biggest problem is a language.” Chytrej chlapec! Ale rikal, ze za 2 mesice budem mluvit “completely irish.” HAHA! Mame prvni a snad ne posledni dyska. Tak jsme si za odmenu koupily Lambrusco. Nohy nas boli jako prase. V satne chytame zachvat silenstvi a malem se dusime smichem, co tady vlastne delame. Ale pekne jsme se zadaco navecerely v hotelu, abysme zas nemusely posedavat s babcou. Dostaly jsme domaci ukol - naucit se cisla stolu. Tak sprtame, ale spis usiname. Tentokrat to prvni zabalila tereza.
Ve 12 hod nas vyhodily z pokoje, ale spalo se tam krasne. Posilaji nas naproti do Bed&Breakfast, tak masirujem s kuframa pres dalnici. Vita nas hlasita vetcha baba! Nerozumime ani slovo! Ona take nerozumi ani slovo. Jeji syn preklada a za chvili nas nekam vede, dava klic a prvni srozumitelnou vetu:”It’s your property now.” Jisty je to na 2 dni a fakt to jde asi na ucet hotelu, jinak 30 euro na noc na osobu. Takze do budoucna ADIOS. Ve 12 hod nam zacina INDUCTION TRAINING. Poznavame Orlu O’Brien, to je ta, ktera nas nabrala na zaklade pohovoru. Hodinova instruktaz ala “host je panem, mejte si ruce,sexual harassment a ze si mame zaridit irskej ucet.” Takze dalsi prekazka. Ale jinak je OK. Zatim bude platit v hotovosti a prej nam prvnich 14 dni ubytovani hradi, jak slibila. Fasujeme mundury do prace a jdeme na prohlidku hotelu (videly jsme bazen!). A uz nas zdravi DECLANE. Ale my mame hlad a zdrhame mu do kantyny. Mame kuratko se salatem, mnam, exclusive, pohoda (dostavame denne jidla, za ktere hosti plati nehorazne sumy EUR!), jeste tu nakonec pekne ztloustnem. A supito na plac. Je tam spousta lidi a nejaka holcina se nas ujima. Ukazuje cislovani stolu a my po ni papouskujem:” One, two, three..” Druha nam ukazuje,jak se dela kafe, ze k fish&chips mame davat kecup a ocet, cappucino do salku, LATE do sklenice,pribory servirujeme vlevo. Skladame ubrousky a nejakej kluk nas bere ven na vymenu popelniku. Bar je celej nekurackej,jen venku si smi zacadit.Huraaa, nebudem smrdet. Nejaky kluk se na nas vrha, objima a oznamuje, ze se uvidime za 2 tydny, zacina mu totiz dovolena. Nejaka servirka hulaka na naseho sefika DECLANA:”Move your ass” a on se smeje a laskuje. Asi tu bude docela veselo. Paja odnesla hostovi jednu vidlicku a Tereza tac s kecupem a pribory. Zaslechly jsme neco o dyskach, ale jeste nevime co:) Jednu chvili uz to vypadalo, za pujdem odnaset nadobi ze svatby,ale DECLANE rekl, ze muzem jit dom a zejtra “see you.” Na recepci jsme objevily internet (5 min = 1 euro - to se posrali,ne?). Dobrou naladu z prvniho dne v praci kazi uvahy, co bude dal. U babci bejt nemuzem,je desna,furt mele a clovek se ji nezbavi. A aby dala slevu, to ne! Jo,ale dobra zprava: vedle bydli 4 Cesi. Jsou uplne super, babe taky nerozumi a to jsou tu 3 mesice. Jeden z nich pracuje ve Ferrycarrigu. Andel!:) Kazdopadne az Orla prestane platit B&B musime najit neco levnyho ve Wexfordu a dojizdeni nas nemine. Ale mame jako zamestnanci narok na taxi za 3 eura. To jde. Syn ty babci nas asi zitra vezme do Wexfordu na nakup. Od babci jsme dostaly toasty a kafe. Tvrdi, ze je tu vsechno “LOVELY.” Ale jeji kuchyne tomu moc neodpovida. Maj tu taky kravy a traktor. Zitra zacnem asi obsluhovat, to bude hucaaaak!!!! Pavla uz chrni, ani nerekla “dobrou,” potvora!
Konecne celkem kvalitni spanek, ale neumime zapnout mistni sprchu. Jdeme na snidani s Mastnakem (jmenuje se MARTY). Snazime se konverzovat nad babovkou od babicky o irske hudbe a filmu. Zaciname resit nasi svizelnou situaci, MARTY rika: ” No bus to Ferrycarrig” a je to 4km daleko (to s Bobikama nedame). Volame Louise Kemp, rika, ze nam zavola TAXI, objedna ubytovani, vse zaplati a behem 5 min jeste zavola a vse upresni. Tak sedime v hostelu na kufru a cekame. 2 hodiny. Asi jeste nemame ten vzacny dar porozumeni irske hatlamatilce. Bereme iniciativu do svych rukou (kufry taky). Chceme si vzit taxika a cekame poradnou palku (cca 25 euro, z doslechu z Dublinu). Pani v infocentru se smeje, rika 7 euro. Za chvili prijizdi taxikar TIM. Huraaa, bankrot nas dnes obesel. TIM konverzuje, opevuje krasu irskych chlapcu, vynucuje si souhlas a vnucuje vizitku. Kufry nas nemilosrdne odnasi pred recepci, takze jsme v tom az po usi. Na recepci je babinec, dvema jakztakz rozumime, treti ani trosku. Ale dostavame karticky=klice od pokoje se slovy: “Sorry, ale je to jen na 1 den.” WOW! Je tam vana, 3 postele, televize a navic je to jen pro nas! Sviti slunicko, a tak jdeme na spacir s usmevem na tvari. Ale nalada prudce klesa. Je to samota, bez niceho. Zadny obchod ci naznak civilizace v okruhu 4 km. Jen stankar s bramborama u silnice. Pruser! Mame hlad a v kufru jen par sladkosti. FUJ. Tereza premlouva ke stopu do Wexfordu, prej slysela, ze stopovani v Irsku je bezpecny a nejlepsi v Evrope. Pavla ale vzdoruje a skoro usiname na lavicce u reky Slanney. Kompromis. Jdeme to otuknout na recepci. Je tam ta, co ji neni rozumet ani slovo. Shop pry zadny, ale ukazuje na DRY DOCK BAR, takze jdeme. V baru se k nam zene pan a hned, jestli jsme to my, Pavla a Tereza. Dokonce se smeje a je to sam velky BAR MANAGER jmenem DECLANE. Konecne nekdo vyslovil nase jmeno spravne a jeste k tomu vypada sympaticky. Mame zejtra nastoupit a dnes jen relaxovat. Ve skrini jsme nasly varnou konvici. Nalada prudce stoupa, at zijou cinske poblivky. Tepla vana, kaficko, cokolada, hudba, postylka a jde se spat. Zejtra bude peknej prusvih, zjisti, ze jsme to nikdy nedelaly. A taky se budem asi stehovat. A co jidlo a penize?
V 15:00 jsme vyrazily smer Ruzyne. U Pisku varime motor, nas sofer Pepa krouti hlavou a kupuje destilku. Kratime si cekani na odbaveni cumenim na fotbal, porazili jsme Amiky 3:0. Jsme uspesne odbaveni, vaha Terezy kufru 21,5kg, Paji 20,9kg. Paja nadava sproste, proc tam jeste nenarvala ty gulasovky, kdyz to proslo. Loucime se s Pepikem a cekame na letadlo. Seznamujeme se s Evou - au-pair v Dublinu (vystrasene se nas pta:”Vy jedete taky delat tu au-pair?”). Let byl uspesney, cely let bylo videt a Tereza mela Vanoce z vyhledu na mracky a zapad slunce, protoze letela poprve. Pristavame ve 22 hod irskeho casu a dokonce nachazime kufry. Se slovy chlapka za zady: ” Je to za bura,holky” jedem na Central Bus Station, jak jsme vycetly v pochybne prirucce. Hostel jsme nalezly po porade s Irem a Cinankem z Internet cafe. V recepci v hostelu Abraham House shanime fleka a opakujeme:” Some free beds in female room?,” chlapci za pultem se smeji:” Are you scared?” a davaji slevu 5 euro. Frkly nas ke spanelskemu postarsimu paru. Klepame na dvere a Paja nakukuje se slovy:” Hello, we will sleep with you.” Moc ale nekomunikuji a my jdem spinkat.
Rano prchame na breakfast a internet. Pote prochazime zakladni pamatky (Jehla na O’ Connel Street, reka Liffey…) a sledujeme v pizzerii mistni cisnice. Nadavame, za jsou pomaly (jsme zvedavy na nas). Objednaly jsme si stylove CAFE LATE (pani jeste neco povidala po irsku a mz horoucne kyvaly) a dostaly jsme perlivou vodu v pullitru. S citronem! Asi jeste nemame tu spravnou vyslovnost. Voda ale byla dobra. Pizza ne. Balime kufry a tahnem na Wexford. Po ceste citime podobnou vuni venkova jako vcera po priletu do Dublinu. Inu, zemedelstvi zde kvete . Hledani hostelu je obtizne, zmatena mapa, ulice i mesto. Paja tahne za sebou kufru, ruce plne puchyru a horekuje:” Nezlob, Bobiku.” Po kazdych 10m ztrapene seda na kufr a konstatuje:” Ty me zlobis, Bobiku.” V Kirwan housu nam otevira Mastnak. Ale huraaa, mame pokojicek jen pro sebe a kuchynku k dispozici. Infocentrum je zavrene a tak premyslime, jak se zitra dostaneme do Ferrycarrig hotelu. Napsaly jsme Dear Louise Kemp (human resources hotelu) a snad se zitra vymackne.