Irský deník – Terezy Daňkové a Pavly Sosnové

Terezka se rano iniciativne pokusila udelat k snidani Pavlince zapekane toasty. Dymem v kuchyni se spustil alarm ohlasujici pozar! Asi maj ve Ferryzcarrigu lepsi toastovac:)

V praci mame dneska tzv. “split.” V praxi to znamena, ze mame rozdelenou sichtu na rano a na vecer a mezitim mame 4 hodiny prestavku, takze pekne na hovno. Ale zabavily jsme se celkem slusne, lehly jsme si k rece na rucnik, spaly a cetly literaturu.

Vecer jsme samozrejme v hornim baru na svatbe, sbirame prazdne sklenice a hazeme je do mycky. Po baru furt od rana do vecera pobiha managerka JEANNETE O’KEEFE, buzeruje a ve vsem dela zmatky. Kdyz se kolem pulnoci znovu prohnala barem s dalsim pikantnim prikazem, posteskla si Paja zkrousene: “Ty voe, picunda nikdy nespi,” coz se stalo mottem dne:)

Mely jsme koncit v 1, ale JAMES tvrdil, ze musime zustat dyl. Po 15 hodinach v hotelovym arealu to byla opravdu zprava za vsechny prachy. Takze jsme sly za sefikem do kancelare, ten se akorat ptal, jestli je to v baru OK, jestli to stihaji, my jsme kejvly, ze je vsechno “absolutely OK” a zdrhly. Jednak uz jsme nemohly chodit a jednak jsme mely uz objednanyho taxika, jeli jsme ve ctyrech, se Slavkem a Peterem a doma jsme vypustily dusi.

Vyspavame do obeda a snazime se zregenerovat po rusnem vecirku. Podnikame klasicky vylet do BANK OF IRELAND a vyzvedavame si na urade tiskopisy na vraceni dani. Je tam ale spousta kolonek pro zamestnavatele, takze budem muset do hotelu za nasi “Human resources.”

Koupily jsme JARCE darek k narozeninam. Prehrejval se ji fen na vlasy a nadavala na nej, budiz ji tedy souzen novy a funkcni:)

Odpoledne zase spime a v 19hod se vydavame na prochazku (uz tomu nerikame tura, zvykly jsme si!)smer Ferrycarrig. Mame nasi prvni nocni sichtu na svatbe. Pavla se zasila v baru az do 1:00, pak prisla pomoct TEREZE na svatbu, kde sbirala prazdne sklenice ze stolu. Svatebcani jiz rozverne poskakovali po parketu, nekteri zvraceli, nekteri spali na stole a nekteri se snazili vravoravym krokem stihnout toaletu.

Chlapec za barem se Tereze chlubil,ze dokaze odnest na raz v ruce 18 lahvi, tak at ho zkusi triumfnout. Pak ji nabizel na baru “drink,” takze to mozna jeste bude pekna voziracka:)

Billy nas tam nechal do 1:30, fuj a rano vstavat!

Koupily jsme si konecne irskou SIMkartuu! Za 10 euro a byl v tom 5 euro kredit a dalsich 5 euro prislo po registraci na netu. Vyhodne:) Takze uz muzeme bezstarostne komunikovat s irskym svetem a konecne jsme zavolaly domu, ze zijeme:) Vyjde nas dokonce levnejc volat domu, nez po Irsku. Pavla ale zjistila, ze ma zablokovanej telefon, takze jsme sly prosit SLAVKA o zapujceni nakyho krapu. Pavla vyfasovala SLAVKOVO nejlepsi telefon, protoze ten druhej mel taky bloklej. SLAVEK trochu zaplakal, ale ustrnul se. Je to takova matka Tereza, jak se s oblibou s JARKOU navzajem titulujou:)

V praci nas zas nechali o 3 hodiny dyl, DECLANE z nas asi fakt chce udelat milionare:)

Ve 23hod nas nastivil Nemec Mathias a MILANO, coz nakonec neni Cinan, ale chlapec z Indonesie a zacly jsme nasi malou irskou party bez Iru. Lepereceno, my uz jsme mely jednu flasku vina prazdnou, takze bylo hodne veselo:) Klabosily jsme a ucily hochy cesky. Naoplatku jsme se napr.naucily, ze indonesky “jak se mas?” je “abakaba.” Teprve kolem 4 hodiny ranni jsme to zakoncily a do pokoje dolezly sotva po ctyrech.

Dneska mela Tereza uspesnej den. Rano pustila na zem celej tac nalozenej az po okraj nadobim. Rinkot rozbijejicich se sklenicek a hrnecku bylo mozno zaslechnout v sirokem okoli.
Pak cistila sklenicky se svickama a ucpala voskem celej drez.
MARII zase slibila, ze pozada jedny prominentni zakazniky o podepsani zaverecneho uctu, ale jaksi zapomnela, hosti byli najednou fuc a ucet bez podpisu. Holky uz vypadaly “little bit angry,” ale DECLANE je muz z oceli, vse presel s usmevem a jeho oblibenym “it happens.”

Mame nove kamarady, Francouze NIKOLU a DAVIDA. Jsou tu taky jen na prazdniny, v kuchyni na praxi, studujou doma nakou hotelovku. Mluvi “basic anglictinou,” takze si pokecame. Tereza jim oboum uspesne mazala med kolem huby, jak ma Francie krasne hory, a ze umi 3 francouzska slovicka - “dekuji, svarak a na shledanou.”
Kazdopadne Francouzi musi bejt z pofiderni irske kuchyne docela na vetvi. Irove totiz ani neznaji koreni nebo sul, vsechno maso chutna stejne a ke vsemu se podavaji jen velke tluste hranolky, ktery nam uz lezou krkem. Ale brambory jsou jeste horsi. K jidlu podavaj vzdycky 2 vobrich rozmeru, nenakrajene a se slupkou. Pripada nam to jak krmivo pro vepre. Kdyz pak pri svatbe manazerka hotelu obiha svatebcany a nabizi jim tyhle bramborova monstra, vypada to docela komicky. Pejzi jsme tu videly zatim jen 2x a bramborova kase rozhorne nechutna jako u nas.
Takze ted vetsinou jime uz jen kure se salatem nebo si uprazime samy sandwiche nebo nam neco udela Cinan.Pavla rikala, ze si tu otevre hotel a bude tam varit svickovou.

Po praci jsme ve meste potkaly Nemcoura JONASE a radil nam, jakou si koupit SIM kartu. Potrebujem totiz komunikovat s irskym svetem a s ceskou je to trocju “expensive.” Chtely jsme si cist, ale misto toho jsme na 3 hodky usnuly. Soutezime, kdo ma na nohou vic puchyru a koho co vic boli:)

Dneska mame jedine volno v tydnu. Rano jen spime, jime a pereme spinave penize. PAVLA totiz dala do pracky zasterku i s eurama:)

Jdeme navstivit MARTYHO v jeho zablesenem hostelu a on nam vrazi do ruky dopis z DEPARTMENT OF SOCIAL & FAMILY AFFAIRS. Dostaly jsme kazda sve PPS NUMBER! HURAAA!!!! Uz jen krucek a budem legalni irsky pracanti.

Vecer jsme pozvany k JARCE na navstevu. Ma pro nas dokonce i veceri, vybornou cinu. Prisel i SLAVEK, takze jsme meli docela bzundu, sedeli jsme tam nakonec az do pulnoci a JARKA nas hodila domu autem, aby se SLAVEK taky konecne mrknul na nas bezva bejvak:)

ERIK a LENKA byli na pohovoru na FERRYCARRIGU a nevzali je. Prej kvuli anglictine.

Obsluhovaly jsme spolu venkovni stoly, o dyska uz se delime kazdej den automaticky, abysme si nezavidely. Mely jsme jedny skvely zakazniky, jednak znaly Plzenske pivo a take se prahli naucit cesky. Ke konci uz pan na celej bar vyrvaval svou objednavku: “Vodka a tonic a limetka a 7UP a citron.”

Od 17 hodin jsme preveleni ke svatebni hostine, takze zas budeme makat se SLAVKEM po boku. Sef FUNCION ROOM, DARAH, kterej ma svatby na starost nam pridelil uz normalka stoly a jsou z nas tedy konecne ty profesionalni “cisnice pro spolecenske udalosti,” jak stoji ve smlouve. Nic na tom neni, oproti litacce na baru je to pohodicka. A jeste k tomu vetsinou zbydou vyborny dezerty, ktery pak vsechny cisnice sni(tak aby to nevidela Jeanetta nevidela, protoze radsi vyhodi zbyly dezerty do kose, nez aby to rozdala svym zamestnancum).
Krmily jsme i SLAVKA, protoze na nej nezbylo, ale potom co TEREZA s lzici ve SLAVKOVE chrtanu pronesla, ze ma chripku, anginu a nestovice, SLAVKO se radeji tise a rychle vzdalil:))
PAVLA polila na hostine pani sampanskym, pani rikalal, ze je to v poradku a pak hazela na sve pratele znechucene vyrazy.
S TEREZOU se fotil vetchy starik. Trval na tom, aby ho obejmula a polozila hlavu na jeho blystici se ples. Takze maji krasnou svatebni fotografii.

Posledni hodinku jsme zas pomahaly v baru, Billy povidal, ze potrebuje jednu do kuchyne na lesteni priboru, a protoze jsme se obe tvarily jako kysely vokurky, bleskurychle rozkrajel nozikem brcko a nechal nas tahat. Vitezem se stala PAVLA, a tak brzy prinesla celou osatku trpyticich se vidlicek a nozu.

S usmevem na lici chytame taxika do FERRYCARRIGU. Paja je dnes “sandwich lady,” jake to prekvapeni. Tereza lovi spropitny na “horni palube” a uz se ani nevzrusuje, ze by to melo jit v nedeli do spolecny sklenice. Uz nekolikrat jsme z toho totiz nic nevidely ani cent.

Zacaly jsme planovat nasi kolaudaci bytu, soukrome jsme to nazvaly: “irska party bez Iru!” Sezvaly jsme na ctvrtek do naseho bytu par kucharu z kuchyne, vsichni jsou cizinci. Tak jen doufame, ze byt bude stat i po party celej.

V hotelu je novej Polak, jmenuje se Slavomir, umi docela cesky a dela u zmrzlin, tak jsme mu vypravely, jak moc mame zmrzlinu radi:-) Byla vyborna. Prskaly jsme smichy nad nadobou s nalestenyma priborama, kdyz jsme si uvedomily, ze jim tu vyzirame drahocenne dezerty a jeste nam za to platej.
Tereza se dnes taky nastvala na Billyho, ze ji nechce otevrit pro zakazniky flasku vina, tak zacala demonstrativne pred zraky udivenych hostu hnipat obal od cenne lahvicky nehtama. Billy malem omdlel a hned byl ochotnej lahev otevrit:-) Mel totiz jako jedinej v kapse otvirak.
James za nami vlitl do kuchynky obleceny do prosteradla a delal bubaka. Asi uz mu taky trochu hrane. Chudak:)

Vecer nenapadka naznacujeme spolubidlicim Polakum, ze nam sem ve ctvrtek prijde “par pratel.”

Rano kujeme pikle, jak se pomstit wexfordskym taxikum. Jsou to smejdi nevidany. Pan nas behem cestu dvakrat malem vyklopil, nemluve o tom, ze se nas teprve po ctvrt hodine jizdy po vsech prdelich zeptal, jestli do prace hodne pospichame. Byly jsme dokonce az 10 km od Wexfordu, opacnym smerem, nez je Ferrycarrig.
Proste vsechny vzdycky rozvezou driv nez nas.

Tereza masirovala do kuchyne cmudila sandwiche. Paje byly prirknuty venkovni stoly, takze lovila spropitny za nas za obe. Kdzy jsme se polomrtvy v 19 hodin konecne chystaly domu, Declane povida Tereze, ze dnes vecer obsluhuje ve “SNUGU” (coz je jedna cast stolu v baru).Valime voci, proste nas tu nechal makat 11 hodin v kuse.

Byla to sila, domu se sotva sourame. Zapomnely jsme si nakoupit vouchery na taxika, ale v nasem stavu nam nevadi nic a volame si jinyho za plnou cenu.

Vecer nas prisla navstivit MARKETA, co nam dohodila byt. Lesek odjizdi na 2 tydny do Polska, ma v praci volno. Marketa umi polsky jako rodila Polka, ma totiz polskou maticku. Preklada nam vyrazy, kterym nerozumime a hned jde komunikace lip. Vcera jsme sedely s Polakama u stolu nad polsko-anglickym slovnickem, protoze nekdy si fakt nejsme schopny porozumet. Vcera se Terezy AREK ptal, co to znamena: “Kujme pikle.” Poslouchal totiz nase cedecko s pisnickama z pohadek. Byl to takovy prekladatelsky orisek.