Tak už se nám irské pobývání přehouplo do červencové části a brzy budeme v půlce. Všechno je v klídku, zvolna zapadáme do místního stereotypu a ze samý pohodičky zatím ani netruchlíme po Čechách. Dušan se nás dokonce snaží zásobovat českým jídlem, takže už jsme tu zažily jak českou svíčkovou (jen knedluchy nám chyběly), tak řízek. Abychom byly přesné, byl to „žízek,“ protože Slováci neumí vyslovit český „ř,“ ani kdyby se na hlavu stavěly a my se jim kvůli tomu od rána do večera smějem. Ale jim je to jedno, protože na nás vyrukujou se slovama jako „korčule“ (brusle), nebo „upratovat“ (uklízet) a my jen koukáme s otevřenou pusou. Ale našly sme si už na internetu česko-slovenský slovník, takže na ně stejně machrujeme : )
S polštinou je to horší, ale snažíme se, protože je to už snad mezinárodní jazyk, a tak jsme se rozhodly, že se ho naučíme. Známe pár fráziček a Páji se dokonce nedávno jeden klučina po jejím polským snažením ptal, kde se naučila tak dobře polsky, jestli doma nebo až tady v Irsku : ) Nejvtipnější je, když Poláci počítají peníze a mrmlaj si pod fousy slovíčka jako „pjedjonset pjeňt, třidjéšti šenšť,“ to nám jen cukaj koutky : ) Na to, že furt něco šukaj už jsme si zvykly: ) Občas něco „nevyglondá fajně“ (nevypadá dobře), nebo máme „zgotovat servítky“ (připravit ubrousky), ale většinou je všechno „zpoko“ (v pohodě), především když se na diskotéce „vypěrdolí do kosmu“ ( = vožerou).
Jinak nám moc nevycházejí dni volna společně a nechceme otravovat vedoucí, dokud to nutně nepotřebujem, takže jsme i první výlety absolvovaly odděleně. Dušan nastartoval svoje skútrový torpédo a nejdřív vzal Terezu na Ross Castle, což byl poslední hrad ze západní oblasti, který podlehl Cromwellovým vojskům – pověst o něm říkala, že je ze země nedobytný, vyzrál na něj až generál Ludlow, který se svými vojsky přijel po vodě a obránce překvapil. K vidění je každopádně opět v naší fotogalerii s odkazem v pravé části stránek. Urobily jsme pár fotek a blbly na vratkých lodičkách, snažíc se je ukrást, ale nakonec z toho nic nebylo : ) Hrad totiž stojí na břehu jezera a místní Irové se tu snaží vyrejžovat nějaké to euríčko za plavby kolem zříceniny.
Na druhý den, Pája nekropila len, ale vyjela s Dušanem na další místní atrakci a toť jest Muckross House, viktoriánské sídlo, vyzerající trochu omšele, ostatně je obklopeno zahradami a spoustu ostatních věcí na focení, takže nuda nebyla. V místním obchůdku byla Pája Dušanem nucena zkoušet každou tretku, aby jí mohl umělecky fotit : ) Dalším zpestřením červencového zajímavého klimatu byl místním obyvatelstvem dychtivě očekávaný koncert americké rockové star PINK (šupito presto znovu otevřít galerku). Tereza sice chyběla, protože si včas nevzpomněla zažádat o den volna a zrovna po celý čas koncertu musela pracovat. Náš šálek čaje to zrovna není, takže tolik nesmutnila, ale každopádně to byl mega koncert na místním fotbalovým stadionu s pořádnými davy lidí, jak se sluší a patří na řádný americký showbyznys. To zas jednou městečko Killarney do rána nespalo… Ale asi ho to zas tolik nepoložilo, nedávno jsme se totiž dočetly, že je tu v okruhu 360 metrů 40 hospod, což se zdá býti slušné. Je pravda, že hlavní ulice tu připomíná ostravskou Stodolní : ) Kluci z této noci nejvíc nadšeně vzpomínají na incident, kdy jeden z fanoušků lupnul flašu od piva do hlavy policistovi a jak následoval rázný zásah GARDY (místní policie). Taky tu měli dobrej systém upozornění. Jakmile vzal Dušan jednu holčinu na chvíli na ramena, aby lépe viděla, osvětlili jí Garďáci světlometem a bylo jasné, že je třeba z hřbetu zlésti nebo přijde na návštěvu partička ozbrojených sil : )
V půli července nás taky navštívil majitel baráku, v kterém bydlíme. Zpočátku jsme si myslely, že chce přijít na přátelské poklábosení u kávy, leč záhy se ukázalo, že má spíše zaječí úmysly. Ve dveřích se za ním tyčila nabouchaná korba v podobě svalovatého Ira, kterého jsme vídaly jako bodyguarda na diskotéce a už Dušana informoval. Spousta stížností od sousedů na rušení nočního klidu a největší pecka byla, když řekl, že tu má ale ještě jednu vážnější stížnost a vytáhl 2 tiskopisy k podepsání. Prej si máme vybrat, buď se hned odstěhujeme nebo Dušan podepíše, že byl seznámen s „poslednám varováním,“ k čemuž si vzal svého „asistenta“ coby svědka. Nějací sousedé si totiž stěžovali, že viděli někdy kolem 4 hodiny ranní močit jakéhosi chlapce u nás na zahradě! Dušan pokorně kýval, že je mu jasné, že zvlášť na děti z okolí to může působit příšerně a že si je vědom, že za to může být dokonce postaven před soud. Je to tu fakt hustýýýý!! : ))) Takže máme poslední varování a doufáme, že se nic alespoň do září nestane. No co, aspoň vždycky, když se vracíme k ránu z diskotéky máme o čem vtipkovat … „Ne že si přičupneš támhle pod keřík!“
Co se týče práce, žádné velké změny nenastaly, jen už jsme povýšily do vyšší skupiny, protože už jsme tu přes měsíc, takže dostáváme větší dýška. A to se vyplatí! : ) Navíc byla Tereza v kanceláři za personální manažerkou kvůli změně adresy a aby jí nadiktovala naše bankovní údaje a vyřídila konečně vrácení daní a Sarah jí oznámila, že bude moc ráda, když zas příští rok přijedem, takže bomba. Prej sou s náma spokojený a že tak super zaměstnaneckej kolektiv jako mají letos, tu ještě neměli. No, tak nevíme, jestli Sarah jen zdvořile žvatlala nebo to myslela vážně, ale každopádně to řekla, takže se jí tam dyžtak příští rok zas nacpem a oloupíme je o tu jejich skvělou irskou minimální mzdu : ) Ta se mimochodem od 1. července 2007 zvýšila na E 8.65, a jak jsme zjistily, vyšší minimálku má v Evropě už jen Lucembursko. Že by příští rok? : )))
Jo a taky tu zavedli ekologickou daň za igelitový tašky. Svině!!!! 22 centů za jednu !! To by u nás babky igelitky zaplakaly!!! : )))
No a málem bysme zapomněly zmínit jeden vtipný telefonát, který nás zastihl 2.července. Volala nám personální manažerka z jednoho jistého hotelu na východním pobřeží….yes… Ferrycarrig Hotel : )) Paní volala, kde jsme! Že jsme měly 1.července přijet a že tu furt nejsme! Tak jsme jen zalapaly po dechu. Email, který jsme do Ferrycarrigu psaly, že se omlouváme, že nepřijedem, nejspíš nedorazil ke svému adresátovi a celý hotelový personál žil v domnění, že 1.července dle původní dohody přiklušem. Tak jsme se docela smály, že už jsme asi někde ve Ferrycarrigu byly napsaný na rozpise a celej bar se těšil, jak jim přijede Tyrýza s Pavlou nakrájet citróny a leštit vidličky. Tůdle nůdle! : )) No, pani to vzala celkem pokojně, uznala, že bude chyba na jejím přijímači a my jsme jí zas přesvědčivě nacpaly, že do Irska letos nejedem, a ani nepojedem: ))
Jinak Tereza už má asi počtvrtý 3 dni volna v týdnu namísto 2, což je paráda vzhledem k fixnímu platu. Prostě se vždycky 1 den v tejdnu válí doma za peníze. Ostatně Pája na tom není o nic hůř. Sice nemá 3 dni volno, ale zas dostává pořád samý neděle, který jsou sice placený dvojitě, ale má to jeden háček… Člověk musí odpracovat 3 neděle po sobě, aby je dostal všechny zpětně DOUBLE proplacený. Takže zatímco v restauraci, kde je číšnic jako hrachu si může manažerka krásně propočítat a vymyslet rozpis tak, aby nemusela nikomu neděle platit, tak v baru, kde je personálu málo se dvojitýmu placení nevyhnou. Tak jsme zvědavý, jak to nakonec finančně vyjde, jestli na tom budem stejně, nebo bude někdo bohatší. Žádný problém, pak si dáme do držky a dáme vědět : ))
Příští tejden si chceme zažádat o společný 2 dny volna, tak doufáme, že budou vstřícný. Máme totiž budějovickýho kamaráda v 200 km vzdálený Galway, což je dle mínění mnoha lidí, město hodné návštěvy a navíc se odsaď dá vyrazit na výlet k Moherským útesům, který jsme už plánovaly navštívit loni a nějak se nám to nepovedlo, tak třeba to konečně klapne : ) Jinak Dušan nám slibuje, že si pučíme dohromady auto a projedeme místní západní pobřeží. Hned po Galway se do toho dáme a ke konci srpna se nám ohlásila na návštěvu Jarka s Pavlem z loňska, takže asi o zábavu nouze nebude. Navíc jsme teď v Killarney objevili Slováka Marka, kterej dělá v jednom hotelu na bazéně a může si tam zvát zadarmo kamarády. Takže Pája už se byla včera okoupat, zasaunit a zavýřivkovat a Tereza tam taky hupne, jen co s Markem sjednotí nějaký šichty. Máme tu prostě luxůsek: )
Předevčírem se konala o pár ulic od našeho baráku oslava narozenin jednoho slovenskýho portra z hotelu. Konečně jsme potkaly první Češku! Společně jsme aspoň nostalgicky zavzpomínaly na českou krajinu a pomluvily Slováky, jak neumí žíkat „ř“ : )) Oslava byla každopádně bouřlivá. Hned u vstupu nám byla odepřena konzumace vína, coby nápoje pro suchary. Z nabídky zabijáckých drinků jsme tedy nakonec zvolily nejsmířlivější džus s vodkou, který se ukázal býti vodkou s kapkou džusu. Inu, následky byly odpovídající. Pokračovalo se na místní diskotéku GRAND, kde jsme zcela úspěšně z velké části zaplnily parket a kdyby jsme narvaly dýdžejovi pod ruky desku Dědy Mládka nebo slovenských NO NAME, těžko by se asi Irlančíci bouřili : ) Ráno jsme s Pájou jako jediný vstávaly do práce…. V 8:00. Pája se nakonec mátořila hotelovými uličkami celkem statečně, předstíraný úsměv jí zmrzl až poté, co se jí jedna číšnice ptala, co proboha pila… Prej to z ní bylo cítit jak blázen : )) Tereza si během služby od obsluhování hostů občas odskočila na toaletu, no ale nakonec nám bylo všem dobře : )))
A nejlíp to vyřešily kluci, ty se před diskotékou porvali a už zas mají u Gardáků průser, Dušana mydlili 3 policajti obuškama, ale ten blázen si to ani nepamatuje a včera nám oznámil, že už mu propadl pas i občanka a že se asi nedostane domu a teď mu ani nechtěji vystavit kreditku, protože nemá žádnej doklad, čím by je ohromil. Permanentně spí asi tak 4 hodiny denně, jinak furt někde lítá, pije a paří a když nás načapá, že celej den ležíme na zahradě nebo se prostě poflakujem, nahodí svoji oblíbenou frázi: „Baby český, vy nemáte rádi život?“ Máme tu letos fakt vtipnou skvadru spolubydlících : )) 
Platíme každá 50 E tejdně, takže v pohodě, levnějc už to v irských poměrech skoro nejde. Je to dvoupatrovém baráček (k vidění v galerii – „Ubytování u Dušana“ ), jsou tu ještě 3 Slovenky (dělají v hotelu pokojský) a kuchtík Dušan, kterej nás obšťastňuje různýma dobrotami, ale už to má zakázaný, ať zas nepřijedem jak koule! No, ještě to tiramisu máme slíbený na zejtra, to se nedá odolat, ale pak už nic: )) Jediný mínus pokoje je manželská postel, takže si musíme s Pájou trochu zvykat, první dny jsme do sebe celou noc kopaly : ) Takže to je první jedna velká zpráva. Jsme obyvatelé domku v Drownhall 40!