Srpen byl také ve znamení zhoršujících se vztahů v našem prozatímním domově u Dušana, což vyústilo ve stále častější hádky a ponorkovou nemoc jako vyšitou. No jak jinak, 6 lidi na tak malým prostoru : ) Navíc Dušan se ukázal být nenapravitelným alkoholikem, kterýho nejsme schopny vydejchat ani my. Jeho každodenní program – ožrat se do němoty a vlézt do místní diskotéky za jediným účelem – řádně se s někým porvat, by asi omrzel i toho nejotrlejšího tolerantního flegmatika. Záliba v hlasité hip-hop hudbě nejlépe kolem 4 hodiny ranní se u nás také setkávala se stále rostoucím nepochopením, a když už po několikáté vtrhl nadraný Dušan kolem podobné ranní hodiny do naší postele a vyžadoval opilecké rozhovory, poslala ho Tereza do jistých končin a utrousila cosi o sobeckém primitivu : ) Tím naše líbezné vztahy vadly a vadly … Po pár dnech byla Páje od Dušana uštědřena přednáška o uklízení s tím, že si na nás všichni tak stěžujou, že se kvůli nám chtěj holky odstěhovat, protože v takovým bordelu se prostě nedá žít. Tím jsme se dostaly na tenký led i s holkama, což se pak vyjasnilo a zjistily jsme, že si jen Dušan překroutil nadávky holek, že je tu správce baráku, ale nehne ani prstem. Pravda, pár věcí tu nehrálo : ) Tak například Dušan, který o sobě všude prohlašuje, že je milionář, odmítal i po našich opakujících se prosbách, objednat a společně zaplatit popelnici, takže jsme všechny odpadky hromadily v garáži, kde už brzo nešlo ani zaparkovat kolo. Pračka se rozpadala. V obejváku musely být stále zatemněné závěsy – přece nebudeme platit televizi, ale nikdo to nesmí vidět! Všudypřítomný popel a smrad z cigaret – přímo ideální místo pro nekuřáky : ) Praskla nám žárovka, ale radši tu budem až do smrti po tmě…
Perličkou na dortu byl účet za elektriku, který přišel za 2 měsíce na 600 euro. Pečlivý správce domu, Dušan, si totiž nezjistil, jak se obsluhuje bojler a nechal ho běžet v jednom kuse. Když jsme se ptaly, proč neteče v celým baráku studená voda, proč se ze záchodu kouří, když spláchneme a proč se musíme vždycky opařit, když si čistíme zuby, Dušan jen kroutil hlavou, že je to normální, že to tady tak chodí a ať se nestaráme. Holkám aspoň po obdržení neobvyklého účtu řekl, že to s tím bojlerem spletl, ale nám se ani neomluvil, hodil účet na stůl, rozpočítal a ať cálujeme. A tak byla zase domácnost trochu hlučnější než je běžné : ) Zkrátka, nemůže jít všechno dobře, takže zatímco v práci byla oáza klidu, doma jsme se už radši zdržovaly jen ojediněle a večerní sedánky jsme omezily na nutné minimum. Rozhodly jsme se s Dušanem bavit jen o počasí, práci a jídle a snažíme se s ním do odjezdu udržet klidné a neemotivní vztahy : ) Ale jak sám řekl, on je nejradši, když na něj někdo vzpomíná ve zlém, protože je to daleko silnější cit, než kdybysme na něj myslely v dobrým : )
Jeho věrný kamarád Belo zas obdržel pozvání k soudu, protože ho chytily na motorce bez papírů a on nepřinesl někam na stanici ukázat potvrzení o zaplacení. Nakonec to prej byla pěkná komedie, víceméně za ně všechno vyřídila nějaká tlumočnice, takže jen zaplatil 500 E pokutu a šel vesele domu : )
Pája zase měla v práci pozdvižení, protože nás její ukrutný šéfik Steve zaslechl mluvit za barem česky, což ho rozzuřilo natolik, že Pája dostala absolutní zákaz komunikovat s Terezou jinak než anglicky pod pohrůžkou vyhazovu z práce : ) Jakoby nestačilo, že máme pohrůžku vyhazovu z baráku od Dušana : ))
Nakonec jsme zjistily, že hlavním důvodem byla spolupracovnice z Maďarska – Margaret, která šéfovi řekla, že kvůli tomu, že jsme si na baru řekly pár vět česky, jeden zákazník ZHNUSENÉ odešel ! : ) Výše uvedené Margaret si ale Pája nakonec v práci moc neužila, protože jednoho dne Maďarce něco přelítlo přes nos, řekla, že tu všechny nesnáší a druhý den už do práce nepřišla. Chudák personální managerka měla docela frišné chvilky při hledání rychlé náhrady : ) Aspoň si budou vážit našeho slušného odchodu.