13. 9. 2006
Ranni sichta na snidani byla priserna, ty blby 3 hodiny trvaly celou vecnost. Ale pred Ferrycarrigem cekal Nicolas s autickem:)) Pocasi nam pralo, takze jsme zabodly prstem na mape na HOOK HEAD a JOHNSTON CASTLE. Nicolas rekl “OK,” slapl ma plyn a my jsme se na sebe vitezoslavne usmaly.
Celkove to stalo za to, Johnston castle je takova nase ceska Hluboka, pronasledovaly jsme po zameckych zahradach pavy a fotily se s obrima lopuchama, ktery spis vypadaj jako mensi stromy.
Po ceste na LIGHTHOUSE HOOK jsme trochu zabloudili, ale k nasemu prekvapeni jsme se vynorili v rybarskem mestecku KILMORE QUAE, takze to nebylo na skodu.
HOOK jsme nakonec nasly, fakt tam stoji a je to majak jak bejk. Zaskakaly jsme si na pobrezi po skalach, more jsme radsi nezkousely - vypadalo studene:) Radsi jsme si daly zmrzku.
Kazdopadne jsme dnes uspesne splnily nasi turistickou misi.
Dneska jsme si daly damskou jizdu a vyjely si autobusem na trip do mestecka Enniscorthy, 24 km od Wexfordu. Je to k nevire, ale dokonce obcas prosvitlo slunicko. Prosly jsme se po mestskych pametihodnostech a pak se rozhodly vysplhat na mistni vyhlaseny VINEGAR HILL. Nevime, co bylo na tom kopci octovyho, ale rozhled z nej rozhodne nebyl tuctovej. Plazily jsme se po skalach po ctyrech a zacetly se poskrovnu do mistni historie. V 18.stoleti tu dal nejakej velkej britskej papalas poradne na zadek irskym rebelum bojujicim za nezavislost. Prej bojovali vidlema. Smula chlapci, koukejte se ucit anglicky:) Po ceste dolu jsme vymyslely smely plan, protoze zejtra pracujeme jen rano a pak mame celej den spoustu volna na dalsi vylet. Napsaly jsme Francouzovi Nicholasovi, jestli by nas nahodou nechtel nekam hodit autem. Obratem volal, ze jo:)) To jeste nevi, ze bysme radi na majak HOOK, kterej je trosku daleko. To bude takove prekvapeni:))
Dneska jsme makaly a makaly, az jsme z toho malem zcernaly. Jedine, co se tak zajimaveho udalo bylo, ze se nas hlavni manager baru DECLAN zeptal, jestli zase pristi rok prijedeme a ze budeme kazdopadne vitany.
Oparily jsme se obe cinskou polivkou a Milano si koupil ceskej slovnik. Volal na nas “dobre odpoledne” s takovou vyslovnosti, kterou by mu mohl leccjaky Cech zavidet:)
Dneska muzeme krasne vyspavat po flamu, protoze makame az vecer na nocni sichte. Zase prsi, takze se jen valime a vzpominame na pocatecni kroky v Irsku. Smichy slzime, jak jsme driv sokovane koulely na zakazniky ocima, kdyz po nas chteli “nejakej Bulmers” nebo jak jsme chodily kolem vycepu s papirkem a opisovaly si nazvy piv. Zpetne se divime, ze nas neposlali obratem domu, meli s nama fakt zlatou trpelivost. Neda se rict, ze ted mluvime anglicky jako bohove, ale aspon jsme pochytily par tech jejich frazi a mame rychlejsi reakce (nekdy). Na zacatku jsme byly absolutne presvedceny, ze nikdy nebudem schopny vzit od zakaznika objednavku, no a najednou to jde:)
Tereza breci smichy, kdyz vzpomina, jak ji nekdy prvni tejden v praci poslali do kuchyne pro paratka. Rozumnela jim totiz, ze chteji “two pigs,” ale bylo ji jasny, ze 2 prasata asi neunese, takze to bude neco jinyho. Ted uz jsou pro nas naky “toothpicks” uplne primitivni:)
A nejvic mame radi cernosku FLORANCE, je to Francouzka a zastupce reditele Ferrycarrigu. Ma totiz pochopeni pro cizince a navic je z nas uplne nadsena a vsechno co delame je “brilliant,” “excellent,” nebo aspon “fantastic.” Navic ma sama nekdy problemy s anglictinou. Nedavno se sla iniciativne zeptat zakazniku, jestli neco nepotrebujou. Paja ji poslouchala, tak pak povida: “Chteji prinest koblizek, vid?” Ja ho prinesu.” Florance: “Ja nevim, ja jsem jim nerozumnela, prej neco s marmeladou a dava se na to slehacka.” A za to ji mame radi:) Navic bydli v Savojskych Alpach, treba nas nekdy pozve:))
Dnesni nedele byla prekvapenim - v baru se nekonal zadnej tradicni naval hostu. Asi uz vsichni zalejzaj k zimnimu spanku - pocasi by tomu odpovidalo. Dobre pro nas, aspon se nepredreme. Polak Slavek od dezertu nam zase cpal nejaky dobroty. Musi se uznat, ze jediny, co snad umi Ferrycarrig dobre, jsou dezerty. Vysvetlily jsme Slavkovi, ze zachvili odjizdime domu, takze chceme do ty doby ochutnat vsechny dezerty z jidelnicku. Slavek vytrestil oci, ze ani on, kterej na tom useku dela, vsechny neochutnal. No, ale zatim nosi a nosi. Taky je to na nas videt. Dneska Paja filosofovala: “To je sranda, jak si nas ty Francouzi nenapadka unesly k sobe domu. To asi nevedeli, ze jsme pribraly aspon 3 kila:))”
Kazdopadne kdyz jsme se dnes vecer vystrojily na diskoteku na rozlucku se Sarou z restaurace a s Frantikama, usoudily jsme, ze je to hnus a daly si pred odchodem malou rozcvicku:) Musel by na nas bejt uzasnej pohled, jak se zmalovany a nafinteny valime po nasem starobnim koberci a delame sklapovacky:)
Tentokrat jsme mely v planu se na diskosce neopit, ale nakonec to dopadlo tak, ze kdybysme vypily vsechno, na co jsme byly pozvany, tak nedolezem domu ani po ctyrech. Tereza na kazdou otazku: “Co pijes, na co te pozvu?” odpovidala: “Dneska piju jen vodu, ridim,” ale stejne zachvili skoro s brekem prisla za Pajou: “Paneboze,ja se zblaznim, mam objednany drinky od 2 chlapu, to jsem zvedava, kterej to prinese prvni.” Ale bavily jsme se dobre - to nemuzeme rict:)) Frantici tancili jako splaseny a prehazovali si nas jako horkej brambor. Milano jako vzdy vytrvale slintal. Homous EAMON nas radosti objimal a Johnny z baru na nas v prestavkach mezi svym vtipnym slepicim tancem hulakal, ze mu budem chybet. Musime uznat, ze v Irsku je alkohol drahej, ale holky vlastne za celej vecer penezenku neotevrou:)
5. 9. 2006
Tak jsme dneska mely ject s Jarkou autickem na vylet po nejblizsich krasach Irska, ale nejak to nevyslo. Pavlinka se rano koukla z okna a sproste slovo, ktere ji vyletelo z ust davalo tusit, ze venku za zaclonkou se asi certi zeni. Ostrov irsky se skutecne otrasal hromy a blesky. Takze co se dalo delat, zalezly jsme zpatky na loze a smaly se nad povidkama Simka a Grossmana.
K veceru jsme se sly podivat za Jarkou a Pavlem a mame zas ceskou slezinu, i se Slavkem. Uzavirame sazky, kdy Lenka s Erikem odjedou zpatky na Slovensko. Podle nas uz to tu dlouho nevydrzi, Erik totiz dostal taky vypoved. Maj prej uz ponorku i doma, hadaj se tam o matrace apod. To my mame u nas doma pohodu. Kazdej Polak ma svoji nafukovaci matracku a je klid:))
Kazdopadne jsme si dnesni den volna po 7 dnech prace v jednom kuse opravdu zaslouzily. Pavla dneska po ceste za Jarkou malem omdlela a musely jsme po par krocich delat prestavky jak stary babicky. Asi prece jenom nejsme staveny na fyzickou praci:))
Taky jsme si dneska udelaly slavnostni pokrm, kterej jsme si schvalne od cervna jako vzacnost schovavaly - poctivou ceskou bramborovou polivku z pytliku:)))
Tak prvnacci mazou v Cechach do skoly a my mazem do Ferricarrigu. Sedmej den v kuse makame, takze uz nic moc, ale pravda, taky jsme se moc nepredrely.
Po praci nam Francouz Nicholas oznamil, ze nas muze hodit autem domu, z cehoz se nakonec vyklubalo, ze nas sice hodi, ale k nemu domu:) Takze jsme jely kazda s osobnim soferem (Francouz David se pridal se svym vozem take) kamsi do irskych poli zaparit. David mel totiz dneska posledni den v praci, tak jsme to museli zapit. Vypravely jsme jim nase alkoholove historky z mladi a Frantici se chlamali a chlamali. Kdyz jsme jim rekly, ze se v Ceske republici solidne opijeme za 10 euro, valili oci a planovali vylet do ceskych krajin. Byla s nima prdel, clovek nemusi tolik premejslet o anglicky gramatice, protoze voni stejne prd vi a stejne si pokecame:)
Paja byla dneska v kancelari u Louise Kemp, protoze ztratila svoji jmenovku na uniformu. Pri te prilezitosti se ji nase chlebodarkyne zeptala, jestli zase pristi rok prijedeme. Paja byla trochu prekvapena a tak se ptala, jestli je to opravdu mozne, nacoz Louise poskytla raznou odpoved: “Definitelly.”
Tak asi jo:)))
Tak v praci to uz opravdu uvada, stejne jako irske “leto.” Jak by rekl kazdy spravny Cech: “Chcije a chcije.” Vypada to, ze uz venkovnim stolum opravdu odzvonilo a tim padem mame asi i konec zvonec s dyskama. Ale tech poslednich par dni, co jeste zbejva se uz opravdu nezblaznime.
Kuchtik NICOLA z Francouzske republiky zas zari jako slunicko a cpe nam svoji vizitku s telefonima cislama atd. Holt se nemohl nechat zahanbit:) Naoplatku mu pisem na kus papiru nase emaily, o ktery se strhl mezi pany za plotnou mensi boj. NICOLA, coby tichy kuchynsky pricmrndalek, se pak chlubil, ze tim ziskal u starych ostrilenych sefkucharu dobrou reputaci:)
LENKA dala vypoved v kuchyni, asi se zblaznila. Vzdyt jinou praci nema! Prej to tam bylo strasny a nemohla to vydrzet. Tak ted nevime, jestli je tu nekdo rozmazlenej nebo jestli jsme my ocelove zeny:)
Mimochodem, v baru byla takova nuda, ze jsme se kopaly do prdele. Ale kdyz nas za to plati, a jeste k tomu slusne, tak proc ne…:)
Dneska mame v rozvrhu SPIT SHIT, ale vybodly jsme se na lelkovani po hotelu a jely na 5 hodin domu. MILANO nam nabizel, at se klidne v mezicase projedem v jeho novem aute a bez skrupuli nam mrsknul klicky na stul. Zdvorile jsme ho odmitly, ze by to jeho auticko asi neprezilo, protoze neumime ridit nalevo a on nas malem jeste premlouval.
Taky je sranda, jak jsme si uz par lidi vycvicily na cestinu. Jer prijemny, kdyz clovek prijde rano do praci a hned prvni Ir jak poleno na nej vola: ” Ahoj, jak se mas?”:))
DAVID z kuchyne nam dnes vrazil svoji vizitku s emailem, adresou apod., za par dni odjizdi, tak mu mame napsat a zajet ho do Francie navstivit. Vyborneee, doufame, ze nas taky pozvou cernosi do ty jejich GAMBIE:)
Jinak v praci jsme, jen tak mimochodem, skejsly do pul druhy do rana. Sbiraly jsme ve FUNCTION sklenice, pubertaci tam meli neco jako maturak a lili to do sebe jako nezrizena prasatka…Nechtely bysme rano uklizet zachody:)))
Dneska mela Paja v praci peknyho prusera. Zapomnela hodit objednavku do kuchyne a hosti cekali a cekali a kde nic tu nic. Kdyz si Paja uvedomila, co se stalo, nedalo uz se nic delat, protoze to byly denni speciality, ktery se delaj jen do urcity hodiny. Eamon zuril jako cert, protoze musel celou zalezitost taktne vyridit se zakazniky, coz jiste nebyl zadny med. Kricel, ze uz ji nikdy nesveri stoly.
Kdyz trochu vychladl a zjistil, ze to trosku prepisknul, pokradmo se za Pajou plizil a vysvetloval, at si z toho nic nedela, ze je to vlastne OUKEJ. Dokonce ji nas homosexualni Eamon dal pusu na usmirenou.
FUNCTION NAMAGER Tereze vysvetloval, ukazujic na zvlastni chuzi Jonathanna z baru: ” Koukej, jak divne chodi,vis proc? Ten musi mit dlouhyho chobota az na zem.” I Irsku maj fakt managery za vsechny prachu:)))